Kdo jsem a co je Po svém
Jmenuji se Andrea, jsem máma dvou holčiček a zakladatelka komunitního centra Po svém. Vzniklo z potřeby vytvořit bezpečné, podnětné a laskavé místo, kde se děti mohou rozvíjet přirozeně – skrze hru, vztahy a vnitřní motivaci.
Bez osnov a bez tlaku. S respektem k jejich tempu i jedinečnosti každé rodiny.
Moje cesta – proč jsem centrum založila
Dlouho jsem pracovala v mateřských školách – státních i soukromých. Viděla jsem, co dětem prospívá – a také, co jim často chybí. Jak to tak bývá, největšími učiteli bývají právě naše děti. Ty otázky ve mně byly už dlouho, ale až díky vlastním dětem jsem si je dovolila vyslovit nahlas:
Co nám školka skutečně dává? A co nám bere?
Už během studií na pedagogické škole jsem cítila, že chci některé věci dělat jinak. Měla jsem odvahu být „ta jiná“, ale
v rámci školského systému to často nebylo možné. Teprve zkušenost s tím, když mé děti navštěvovaly školku, mě přiměla víc naslouchat tomu, co vnímám jako správné.
Hodnoty a vize centra
Věřím, že děti – i dospělí – si zaslouží víc svobody, pravdivosti, důvěry a prostoru být sami sebou. Mojí vizí je,
aby se Po svém stalo komunitním centrem, které dlouhodobě slouží jako živé místo pro svobodný rozvoj dětí
i dospělých – jako prostor pro sdílení, mezilidské propojení a vzájemnou podporu.
Poděkování
Děkuji všem, kteří mi na cestě ke vzniku Po svém stáli po boku – za slova podpory, praktickou pomoc i víru v to,
že to má smysl.
Děkuji svému muži, že je mi velkou oporou – vážím si každé minuty, kterou centru věnuje. Ať už jde o úpravy, rekonstrukce, skvělé nápady, nebo trpělivé naslouchání mému (dlouhému) povídání.
Děkuji svým rodičům za důvěru a podporu. Vím, že vyrůstali v době, kdy škola byla jedinou představitelnou
cestou – a o to víc si vážím, že dnes o vzdělávání dokážou přemýšlet jinak. Bez jejich přijetí by se mi tato cesta
tvořila mnohem hůř.
Děkuji kamarádům, se kterými můžu sdílet radosti i pochybnosti.
Děkuji i těm, kterým to celé přijde jako nesmysl — protože i jejich nepochopení mě posouvá dál a dává mi sílu jít
svou cestou.
A děkuji Míše – díky ní jsou webovky tak hezké a srozumitelné.